No a je to. Mám za sebou přesně rok fungování tohoto blogu. Sám bych si na to pomalu ani nevzpomněl, ale poskytovatel domény mě ze zištných důvodů už s výrazným předstihem upozornil na toto významné datum.
Musím přiznat, že mi ten rok přinesl spoustu milých překvapení.
Především ze sebe jsem velmi mile překvapen :))
Hlavně tím, že jsem to tak dlouho vydržel. Já, který jak se rychle nadchnu, tak stejně tak rychle se umím i odnadchnout. Já, který měl ze slohu v nejlepším případě čtyřky.
Dodnes si pamatuju, jak jsem v jedné takové slohové práci měl za úkol napsat projev ku příležitosti pokládání věnců u hrobu padlých sovětských vojínů, v kterém jsem uvedl, že k tanci a poslechu hraje sbor pionýrů a ukončil ho s přáním příjemné zábavy. Od té doby jsme s mojí češtinářkou, zasloužilou členkou svazu protifašistických bojovníků nebyli mírně řečeno, moc velký kamarádi.
Tak já najednou píšu dobrovolně, zadarmo a baví mě to 
Stejně tak milé překvapení je, jak fajnový obecenstvo, může mít pisálek “food blogu.” Za celý ten rok jsem nemusel smazat ani jeden jediný komentář, což je pro mě takřka malý zázrak. Možná je to dané i tím, že se tu urputně vyhýbám slovním spojením jako jsou: hry zd@rma, p0rn0 nebo Paříž Hilton.
Jak jsem vlastně začal?
Nějak se nemůžu dohrabat toho prvního impulzu. Kde se vzala ta chuť zkusit napsat něco svého a jinak než vidím okolo. Asi to byla ta jednodenní komentářová přestřelka o snobech a snoubení tady a potom možná i chuť zkusit zdokumentovat jedno vaření.
Ale stejně jako já se dívám dopředu, tak ani vy prosím nekoukejte zpět na ty moje začátky. Když vidím s jakým materiálem a koncepcí nastartovali noví kolegové, jako třeba Julie, rachad nebo kafaři tak se sobě musím smát.
Zajímavá je také moje bilance uveřejněných receptů.
1 recept na nápoj
1 recept na polívku
1 zhaněná kuchařka
Nevím, ale mám pocit, že to na roční existenci webu o jídle není žádná sláva. Naštěstí vy to ode mě ani neočekáváte a víte, že tu najdete něco jiného než manuály na vaření, které umí zpracovat kdokoliv jiný podstatně lépe.
Nebo třeba takový recenze hospod. Mám tady za ten rok pouze jednu a ještě velmi nenadšenou
Opět jsem zjistil, že recenzovat podniky není moje parketa a do budoucna vám je rozhodně slibovat nebudu.
Za to už párkrát slibované pokračování Gastrotourek bude hned jako další post.
Rozhodl jsem se také do budoucna stránky maximálně zjedodušit a očesat až na dřeň.
AdSence reklamu si sem ani po roce nedám, protože za nějakých 10,-$ ročně to snad ani nestojí. Jako první odendavám filmeček z miniprofilu a nahrazuju ho odkazem na Muxtape, což je služba, kam si každý může nahrát až 12 písníček podle svýho momentálního gusta a dát to ostatním pro pobavení. Takže když budete mít náladu a momentální ticho okolo, je vám to k dispozici
Samozřejmě jestli máte nějaký nápad nebo ideu, co byste tady naopak rádi viděli, nebo co vám tu vysloveně chybí, víte kam s tím.
Každopádně si myslím, že vám musí chybět pořádný test na obsah kofeinu v těle. Tak si udělejte tenhle. Můj výsledek “Near Death” naprosto přesně odpovídá momentální skutečnosti
Takže děkuju pěkně za návštěvu, zachovejte přízeň a pokračujeme v krasojízdě
Přeji vám všem krásné Velikonoce
a zároveň vyzývám všechny ženy a dívky
“Malujte, barvěte a možná všechno dobře dopadne!”
Nevím proč, ale jak je všade přemíra nekonfliktního mňamňání, třeba nad domácím chlebem nebo nad “sexy” uzeným, táhne mě to na just jinam :))
A tak jsem se momentálně ponořil do studia odvrácené strany lidského stravování a nechal se fascinovat, co všechno jsou spoluobčané schopni pozřít.
Kliknutím na cokoliv červeného se vystavujete mírnému kulturnímu šoku, pozor!
Tak třeba ten fešák ze včerejška. Na první pohled to vypadá, že si dopřává ranní latté a on si přitom přišel pro svou dávku rozmixovaných žabiček.
Když si vzpomenu na celkem vtipnou flashovou ptákovinu, které se asi před osmi lety nedalo uniknout, myslel jsem si, že je to jen fantazie autora.
Druhý omyl byl, že bych takovou věc jako je nápoj z blendrovaných žab okamžitě zařadil někam do Asie. Tato “specialita” je kupodivu typická pro Peru.
Jako u všech podobně konzumovaných havětí, nebo i jen častí havětí, je hlavním důvodem posílení “Muža,” nebo chcete-li libida.
“In Peruvian stores, frogs have died
who have had their ‘assets’ liquefied
These slimy confections
Might give you erections
But only when all else has been tried!”
[neznámý autor]
Fotogalerie Frogbaru zdarma a co o tom říká BBC
Ještě žabí Sashimi
Nebo co třeba takové korejské myší víno. Né mešní, myšní.
To se vezme hrst čerstvě narozených myšátek, pozor, né starší než tři dny a ty se naloží do rýžového vína. Tam se nechají fermentovat minimálně rok a pak jdou pod obchodním názvem “Baby mice wine” na krám. A věřte nebo ne, slouží jako lék na jakoukoliv myslitelnou nemoc.
Kdo chce vidět bílé myšky?
Další delikatesa se podává na souostroví Palau v Pacifiku.
Dle fotky, to vypadá, jako když vám spadne Batman do polívky. Kdoví, jestli ho vůbec nějak upravují, ani kožíšek mu nesundali…
Jedna věc je jistá, abyste mohli zkonzumovat polévku s netopýrem, musíte předtím vypít ty mixované žáby, protože budete potřebovat pořádný koule.
Robine jednu polévku prosím…
Mnoho z nás má rádo Sushi. Moje cesta za jeho oblibou byla poněkud komplikovanější. Při mé první návštěvě sushibaru jsem na pozření pěti maki rolek spotřeboval tři Matonky. Ale teď už je náš vztah bez výhrad a já rád využiju každé příležitosti k jejich konzumaci. I to má však svoje hranice. Když by přede mě postavili krásně naaranžované Ikizukuri, utekl bych. Nevím co je tak zábavného konzumovat maso z ryby, která ještě žije.
Že by ta absolutní čerstvost?
Stačí…. Vyzobl jsem sice asi jen promile všech těch zajímavostí, ale už při tom samostudiu pomalu přicházím o apetit…
A tak jsem si nechal nakonec jednu opravdovou specialitu, kterou snad ocení všichni mý milovaní pekaři.
Otázky typu “Jaký používáte kvásek?,” směřujte prosím přímo na mistra pekaře pana Kittiwata Unarroma, děkuji
Tímto považuji “Matesolův ošklivý týden” za definitivně uzavřený
V případě, že je vám toto téma blízké, dávám k dobru ještě pár odkazů:
Uglyfood.com - Bez komentáře.
Odditycentral.com - Zvlášť jejich post s “otevřenými” kravičkami stojí za to.
Trengovestudios - Výrobci umělého, ale jako živého jídla…
Zkuste uhádnout čím se napájí tento ctnostný gentleman.
A nebojte se pustit svou fantazii na pořádný špacír….A ještě o pořádný kus dál
“A co indicie otče Furate?”
“Dobrá….Kafe to není, ani náhodou.”
Tak tohle mě opravdu zaujalo. Celý dosavadní život tuším, co si vegetariáni do pusy nedávají, aniž bych tušil co si tam jednou do roka pracně cpou.
Pokračování článku si raději rozmyslete, protože i když je o vegetariánech, čekají vás jatka
Historie vegetariánského festivalu na ostrově Phuket sahá až do roku 1825, kdy jakási čínská kočovná společnost, která jela pobavit místní čínské horníky, komplet onemocněla nějakou formou malárie. K poctě bohů a ve snaze se vykurýrovat, zahájili členové souboru krátkou desetidenní vegetariánskou očistu, která dopadla úspěšně a všichni se z nemoci vykřesali. To zaujalo místní obyvatele a na počest zahájili dlouhou historii tohoto festivalu. Ten se koná každoročně vždy první večer devátého lunárního měsíce a končí po devíti dnech.
Letos připadá toto datum na 29.září až 7.října.
Tolik pouze ve zkratce k historii. Koneckonců vše potřebné ohledně P.V.F je k nalezení na oficiálních stránkách fesťáčku.
To co je k vidění na následujících fotkách je loňský průvod rituálních sebepoškozovačů, kteří sami na sobě demonstrují účinnost vegetariánského půstu.
Rozhodně ještě stojí za uvedení desatero festivalu:
1) Nutná čistota těla v průběhu festivalu
2) Udržování nádobí a jiného kuchyňského inventáře v naprosté čistotě a mimo dosah těch, kteří se festivalu neúčastní
3) Doporučená barva oblečení je bílá
4) Vzorové chování
5) Žádné maso
6) Žádný sex
7) Žádný alkohol
Osoby, které drží smutek by se neměly festivalu účastnit
9) Těhotné ženy by se neměly dívat na žádné z rituálů.
10) Ženy s periodou by se neměly žádných rituálů účastnit
Takže, jestliže pro vás dodržení výše zmíněného desatera není žádný problém, můžete se účastnit nejen festivalu, ale i samotných rituálů a něčím zajímavým si prošpikovat chlebárnu.
Co je víc? Dva meče v pochvě?
Nebo čtyři bez?
Začátečníci…
Je lepší držet jazyk za zuby?
To mi připomíná, že už jsem dlouho neměl Fondue…
Až si pro mě přijde zubatá s kosou, ať vypadá trochu jinak…smířlivěji
Je to Pilarová?
Neáte ekdo apesník?
Je, nebo to není puška na Paintball?
Dospělý muž s vetknutou kolobrndou do tváře je dětina…
Plnou?
Prosim vás, kudy na pražskou Cyklojízdu?
Abychom si rozuměli. Rozhodně se předvedeným výkonům nevysmívám.
Spíš jsem z těchto vegetariánských “ultras” poněkud nervózní. Z naší kultury jsem zvyklý na méně názorné předvádění výhod konzumace nemasité stravy.
Ode dneška kdokoliv mě bude chtít přetáhnout do vege tábora bude muset mít v kušně minimálně rameno bagru
[zdroj Odditycentral]
Tak jsem se vrátil na svou pozici brigádního sommeliéra v 96,7% původního tělesného stavu.
S povděkem kvituji, že se až na pár drobností nic nezměnilo a já mohu v klidu nabízet, prezentovat a odkorkovávat.
Vlastně jednu malou změnu jsem zaznamenal…
Před mou vynucenou pauzou byla poslední novinka na poli minerálek, jemně perlivá Matonka. A dnes po mě chtěl host vodu bez sodíku!!?? Propásl jsem něco? Neminul jsem snad nějakou důležitou reklamu?
Později téhož večera přináším pátou láhev stejného vína, ke stolu, kde večeří znalec veškerenstva se svou společností. Každá z těch lahví (střední cenová) je velmi pečlivě organolepticky zdegustována a přesně! na 10 minut nechána stranou pro dýchání. Když jsem právě u té poslední a u baru na mě čeká dalších šest lahví na promptní otevření, pán se zakecal a mimoděk si již 2 minuty krouživým pohybem provzdušňuje vzoreček. Stojím nad ním, profesionálně čekám a usmívám se na hosta, který to pozoruje od vedlejšího stolu a má z toho legrandu.
Víno je po další minutě dlouze pováleno v ústech a za dalších asi devadesát vteřin je vynesen pozitivní verdikt.
“Budete si přát pít hned, nebo budeme zase dýchat?” ptám se odevzdaně.
“Nechte nám ho ještě čtyři minuty odpočinout a pak nám ho můžete přijít rozlít, děkuji,” odpovídá pán a propouští mě s blahosklonným gestem.
Koutkem oka ještě zaznamenávám, že madam na “čtyřce” se pomalu probouzí ze spánku a začíná si blinkat do klína.
Napadá mě, jestli občas nezapomínáme jen tak jednoduše hodovat. Základní věci spojené se stolováním nesmyslně komplikujeme a kolikrát ani netušíme, kde je náš strop.
Čím jednoduší víno si vybereme, tím nesmyslnější pravidla k jeho podávání uplatňujeme. Kde se vzalo to přesvědčení, že při konzumaci např. nejzákladnější “haus” Frankovky je potřeba ochutnat každou další lahev. Nebo že víno z nové láhve se nesmí! míchat s vínem z lahve předchozí, nebo že na každou novou lahev je potřeba vyměnit sklo. Skupina osmi hostů trvá na zdekantování vína, které chce neprodleně konzumovat. K čemu tohle všechno, kde to čteme, kdo nás to učí, to tedy nechápu.
Nebo je to proto, že u našeho stolu stojí někdo, kdo si zrovna říká sommeliér a my mu musíme ukázat, co všechno o víně známe?….Včetně všech ptákovin, bohužel.
Rozhodl jsem se pro návrat ke kořenům, prostě normálnímu servisu vína, podle toho co o něm vím já a už se nenechám nikým dál oblbávat Howgh…
Vlastně ještě jednu novinku jsem se dozvěděl. Zahraničnímu kolegovi, který se jmenuje Evanenzio, se teď říká Euthanazio a on na to slyší….cool!
Černý péřovky
Jako každý rok jich je najednou zase plná Praha. Italští školáci na své Viaggi Scolastico. Mám z toho srandu, protože italy vnímám jako věrozvěsty módy a pak je vidím posledních pár let napasovaný do svých černých uniforem. Ale to je čistě jejich věc.
Jako hosty jsem je měl celkem rád, ačkoliv vím, že by se mnou spousta kolegů nesouhlasila.
Koho ale opravdu nemusím, jsou české cestovky, které se na italské školáky specializují.
Jedna taková nejmenovaná, nás před lety málem zlikvidovala.
Pro bližší představu musím vysvětlit běžnou praxi, která tu byla třeba před šestnácti lety.
Tehdy přijel autobus turistů a za tříchodový oběd platili 300,-Kč hotově. Dvě stovky byly pro restauraci, zbývající stovku si rozdělila cestovka a obsluha. Průvodce a šofér busu neplatili. Všichni byli spokojeni.
X let poté jiná cestovka platila za ten samý oběd pro študáky 120,-Kč.
Na fakturu a s měsíční splatností. Šofér, dva čeští průvodci, dva italští průvodci a každý 23 host zdarma. Ještě navíc byl vyžadován nealko drink v ceně. Měsíční splatnost se posouvala do nekonečna. Požadavky se stupňovaly o další a další nesmysly. A tak jsme najednou zjistili, že za dané období, tj. od konce února do první dekády května, kdy najednou černý péřovky zmizí zpátky do škol, máme tak akorát vybydlenou restauraci a oči pro pláč. Ty poslední skupinky už jsme odmítali obsloužit jinak než za peníze na dřevo. Italským průvodcům, kteří na nás hystericky křičeli jsme později s gustem oznamovali, kolik z jejich peněz, které za oběd zaplatili jde ve skutečnosti na jeho úhradu. To bylo velkého divení a zlé krve na všechny strany.
To co mohla být fajn spolupráce, se díky nenažranosti české cestovky a naší blbosti proměnilo v opravdu špatný sen. Doufám, že už dávno zkrachovaly, podvodnice jedny
Pamatuji si jak v jiné restauraci, do které chodily černé péřovky (za daleko lepších podmínek), byl otevřený gril přímo na place. Študáci usedli, pustili se do přinesených předkrmů a mezitím přišel kuchař a začal grilovat kuřecí řízky. Stojím u něj, něco si povídáme a najednou mu trochu chytil ten odkápavající olej z naloženého masa. Pro tyhle případy měl připravenou takovou tu rosící lahev, jak já říkám, pušpušku. Začal tím to hořící uhlí sprejovat a najednou, vůbec netuším jak se to stalo (v lahvi byla opravdu jen voda), obrovský sloup ohně až do odsávání, kde v ten moment chytly saze. Ve vteřině naprosto neuvěřitelnej hukot u kterého stojí ten nebožák a rychle ho rosí.
Když má tu největší možnou pušovací frekvenci, kupodivu bez zjevného efektu na mocně šlehající plameny, potichu mi šeptá, asi aby nerušil študáky u předkrmu, “Zavolej prosím někoho, já to sám asi neuhasím.”
V tu chvíli již byla samozřejmě většina hostů na nohách a vytřeštěně zírali, jak se jim nudný oběd mění v regulérní požár, kterého jsou nechtěnými účastníky.
Nějak se nám podařilo uvolni rozpálenou kličku, která uzavírala přívod do komína a oheň pomalu zeslábl. To že se v tu chvíli v restauraci nedalo dýchat, už byla jen malá daň za to že jsme bídně nepomřeli. Za chviličku bylo po všem, oběd byl připraven v kuchyni na sporáku s malým zdržením, hospoda vyvětrána. Akorát si pamatuju, že takhle tichý černý péřovky jsem od té doby už nezažil.
Poslední pohled do zrcadla, ulíznout pěšinku a ještě jednou zkontrolovat obsah kapes.
Propiska píše kvalitně, notes má dost prázdných stran, foťák fotí a diktafon čeká na diktát.
Spokojen sedám do auta a řítím se na historicky první tiskovou konferenci Michelin Guide Česká republika.
Bohužel o celý den dřív 
Zřejmě jsem pořádnej kus dislektika. Můj hendikep se projevuje tak, že na důležité akce mířím přesně o den dřív než je uvedeno na pozvánce. Když mířím, tak to ještě jde, ale jak dokonce vyrážím a dorážím, pak je to špatný, špatný a marný.
Moc mě také mrzí, když mě milou a přátelskou osobu přivedu díky svému kalendářovému defektu na pokraj smrti z leknutí.
S Cuketou máme sraz půl hodinky předem, abychom stihli jedno globalizovaný SB kafe. Když mu volám, abych se mu omluvil, že budu mít nanejvýš 5 minut zpoždění, zastihuji ho zřejmě v trenýrkách u jednoho fairtrejdovýho a s čerstvym Týdnem v ruce. Až do doby než mi nahlas přečetl text pozvánky se silným důrazem na datum konání akce, jsem se cítil na koni a bavil se jeho panikou.
A najednou nevím co mám dělat. Je pondělí ráno, já stojím v zácpě a muchlám na sobě oblek. Tak se nakonec věnuji svému a namísto jistě zajímavé tiskovky prodávám úspěšně další a další lahve vína.
Vlastně se nic neděje, akce bude zítra.
Velká chyba lávky.
Odpoledne nám přichází mail od koordinátora Michelinu, že celá akce padá, díky nepříznivým povětrnostním podmínkám pro odlet francouzské delegace, bez které by celá událost ztratila předpokládaný šmrnc.
Asi nejenom pro mě je tato zpráva opravdu špatná zpráva. Celé slavné uvedení naší gastronomie do M-průvodce se smrskává do pouhého podomního rozvozu tiskových materiálů samotným pořadatelem a předčasně proláknutou zprávou na iDnesu.
Když se člověk podívá, jak takové uvedení probíhalo v Japonsku, darmo mluvit.
Fakt, že jednu jedinou hvězdu získává restaurant Allegro a pak už nic, beru jako malé zklamání. Ale tento post píšu v noci, kdy je vše ještě silně neoficiální.
Jak se dá na Michelina vyzrát?
Celkem jednoduše. Stačí si svou restauraci otevřít v baráku, který je přímo s Michelinem úzce spjat. Pojmenovat jí ještě pro jistotu Bibendum a je vyhráno.
Ať nám inspektoři třeba…, taky můžou…
Nejvíc se u nás v souvislosti s Michelinem psalo o Maze.
K již populárnímu článku pana Macka dodávám, že jeho přátelé, které ke konci zmiňuje jako také silně nespokojené, tak ti se celou dobu svého pobytu neúspěšně snažili blamovat obsluhu tím, že jsou inspektoři Michelinu
V tomto světle mě napadá, že to jeho závěrečné: “…. v palivcovském stylu: Na co si to, kurva, hrajete?” vlastně ani nepatřilo Gordonovi
Jiný článek o tomto podniku vyšel minulý týden v časopise Euro a je z pera mého oblíbeného foodkritika pana Ballíka. Je pojat jako srovnání obou restaurací, londýnské a pražské a napsán je opravdu fajnově, doporučuji
Síla je hlavně srovnání cenové, jak u vín, tak u samotných jídel. Autor neopomněl připomenout i sešup, který Ramsay zažívá v jiné prestižní soutěži, San Pellegrino TOP 50, v které narozdíl od vyškolených inspektorů hodnotí podniky odborná veřejnost a kde se jakákoliv závada v kvalitě služeb projevuje pádem i o několik zásadních míst.
Stejně jako loni se chystám na podrobné zpracování výsledků S.P. TOP 50, které zde bude na chlup přesně 21 dubna. Zatím můžete na oficiálních stránkách hlasovat pro svou oblíbenou hospůdku (jakoukoliv).
Já už se tam naspamoval až až :))
P.S. Pro případné změny a aktualizace Michelina 2008 navštivte inspektora Cibetku
Na sklonku loňských prázdnin jsem podnikl průzkumnou výpravu za ančovičkami do Kladna.
Jel jsem tam jako rybí rozvědčík s cílem je vůbec nalézt, potažmo zmapovat místa výskytu.
Tak proč se k tomu vůbec vracím?
Inu protože teď si pro změnu ančovičky našly mě…A rozhodně ne ledasjaké
Měl jsem cestu do Nuslí a tak jsem spojil příjemné s užitečným a zastavil se v novém lahůdkářství “Casa Mediterrana” naproti Nuselské radnici.
Jsou tam údajně teprve na začátku cesty a tak nebudu hodnotit vůbec nic. Každopádně jsem čekal víc a z nabídky jsem si na zadek rozhodně nesed, ale i tak držím palce.
Málem jsem odcházel jen s jednou lahví olivového oleje, když tu mi zrak padl na rybičkový regál.
No to bylo hned masivního srdnatého zaplesání. Ančovičky….levné a ochucené?!
Popadl jsem pět krabiček á 35,-Kč. z celkových sedmi. Dvě klasické formace, tj. čisté filety a s kapary jsem tam nechal a vzal sebou pouze ty s novým chuťovým tuningem.
Série je španělského baskického původu od firmy Yurrita a patří do řady výrobků Lorea Gurmet (tj. nevhodné pro obyčejné Gurmány )
mini PRDA (První Degustace Ančoviček)
Nevím jak se mi to mohlo stát, ale zrovna jsem doma neměl žádný vlastoručně upečený čerstvý chleba a tak jsem ještě zaběhl pro půlku “Cvrčovic,” lahev vody bez bublin na odsolení dutiny ústní a pustil se do degustace.
UZENÉ
Nejslabší z celé sestavy. Možná proto, že zůstaly daleko za mým velkým chuťovým očekáváním.
Teď po bitvě vlastně ani nevím co pořádně jsem očekával, ale naprosto jistě jsem dostal pouze slanější šproty.
DOBROMYSLNÉ
Co musím určitě pochválit, je naprosto přesně trefená dávka dochucení nejen u této verze.
Místo nějakých jednohubek a kanapí, si je dovedu představit spíš na pizze.
Faktor opakovaného nákupu je však minimální.
OVČOVIČKY
Pro ty z vás, kteří až do dneška neměli tušení “Was ist das Manchego Käse,” podotýkám, že se jedná pravděpodobně o nejznámější španělský sýr z ovčího mléka s původem v oblasti La Mancha Jestli je přímo od Dona Quijota to nevím, ale řezy mi přišli jako on hubené, kostičky sýra malinké a nejvíc bylo v piksličce toho rostlinného oleje. Chuť byla příjemná, trochu jakoby Pecorinoidní.
CASNAKOVO-PETRŽLENOVÉ
Skvělá kombinace toho nejlepšího co nám dala příroda, tj. soli, česneku a rybiček. S tímto druhem je škoda provádět cokoliv dalšího. Nejlepší jsou jen tak filátko po filátku, kdy krásně vynikne to božské harmónium a olej teče po bradě…
CHILLI
Bez debat vítěz…Skoro mi přijde, že ta chilli paprička je tu jen proto, aby se kamarádila s ančovičkou (případně čokoládičkou). Tak skvěle to jde dohromady. Pikantní přesně tak akorát. Krom klasického využití, bych doporučil k osolení těstovin nebo k přípravě skvělého receptu od Šárky.
Resumé
Vzhledem k obalu v československé mutaci, předpokládám, že se L´Oreální ančovičky zabydlí na pultech našich oblíbených prodejen a nebudou zaznamenány žádné větší výpadky v zásobování. Specielně u těch česnekových a chilli by mě to hodně mrzelo
A co vy? Jistě si děláte svoje vlastní ančovičky… V které akvaristice je kupujete? Nebo máte svého bio rybáře?
Kolikrát jsem za svou bývalou kariéru číšníka vybíhal za hosty, kteří se nějakým hnutím poškozeného charakteru usmysleli utéct bez placení, bych už nespočítal.
Ale vím jistě, že na mě nikdo z nich nestřílel…
Zato kolegové v San Francisku aby si pomalu brali na plac kevlarové vesty.
Poté co se minulou neděli společnost čtyř strávníků rozhodla opustit restauraci bez zaplacení, nastala honička, kterou se snažil jeden z hostů ukončit pomocí střelby do pronásledujících číšníků.
Originální…Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen jednoho z obsluhujících škrábla kulka na hlavě. Útočníka zadržela policie a po zbytku povedené společnosti se stále pátrá.
Zvláštní je, že mě naopak nejvíc dramatických momentů s hosty přinesly situace, kdy jsem chtěl aby z podniku konečně odešli.
Jednou to dokonce dopadlo opravdu špatně, to když byl host z přerušeného nasávání tak rozčílený, že uznal za dostatečnou odvetu nám prohodit popelnici skleněnými dveřmi.
Kdyby se jí stihl včas pustit, asi by to dopadlo lépe, než tepenným krvácením…
Kontrolní otázka: Jak se jmenuje BAN pro hosta restaurace?
Přeji kolegům na celém světě hodně zdraví a jasných úsudků, za kým má cenu vybíhat a za kým už ne.
Třeba by to v horším případě mohlo dopadnout jako v seriálu Sopranos
Srdečně blahopřeji k zisku Oskara za nejlepší animovaný film a do budoucna přeji ještě více facek
